PROFILOVÝ ROZHOVOR
Na otázky odpovídali TONCZEK, VENDA, JINDRA a SOUDRUH…

Oi! Nápitkáři! Můžete se trošku představit? Věk, bydliště, zaměstnání, koníčky, které vám krátí chvíli, když zrovna nezkoušíte…

T.: Ahoi!, tak mně už táhne na 37, bydlím v jedné z mnoha pardubických králikáren a pracuju jako údržbář v japonský montovně.

V.: Zdarec, já jsem Venda, momentálně mi je 28, bydlím v Pardubicích, živím se jako kovář a strojní zámečník.

J.: 42 let, mladší už asi nikdy nebudu. J

Hlavu svou ke spánku skládám každou noc v „Hradeckém Království“.

Zaměstnání: všem slušným lidem, ale nejraději všem násoskám, vejpitkům, vožbrundům a podobným existencím prodávám a radím s výčepní technikou – takže snová práce. J

S.: Zkřížená kladiva (38) jsem oslavil vynikajícím a hlavně vysněným koncertem s NápOi!kou minulý ro©k na Punkové Vartě u mě v Sudetech na vsi. Jsem otrokem proletariátu už 18 let; vedu četný počet lidí ve fabrice směle k lepším zítřkům. Koníčkem mi je sebevzdělávání (hlavně akademická četba, studium jazyků, sociologie, filosofie) a sport všeho druhu. Hlavně cyklistika, taekwon-do a běh/běžky. Nic nedělám dobře, ale všechno ze srdce rád. Miluju turistiku a cestování. Má nejdelší proběhlá destinace bylo Japonsko. Při cestování si užívám kochání muzikou, které jsem i sběratel! Koncerty s NápOi!kou jsou též mojí jobovkou!
Když je čas, rád vypadnu pryč od všech lidí. Pak relaxuju a medituju, provozuji tchi-kung. Život je dar! A má se žít!
Jak vlastně vaše hudební těleso při vší skromnosti vzniklo?

T.: Popravdě jsem u samotného vzniku nebyl… Později, když už kluci zkoušeli, mě oslovil Soudruh vedoucí s nabídkou hraní, přijel jsem se na ně podívat do zkušebny; no a jezdím tam dodnes.

V.: To nevím, jak vyniklo. Prej někde v Kérkonoších 😀 . Já jsem teda byl osobně požádán Petrem, jestli bych na chvilku nezaskočil za bubny. No, tak mi to zůstalo :D.

J.: Jo kamaráde, tak to bych si taky někdy rád „popravdě“ poslechl.

S.: Jsem extrovert a exhibicionista. Rád lidem sděluji podněty k zamyšlení. Rád je vytahuji z jejich ulity. Narušuji jejich mikrosvěty, bubliny, zažitá dogmata a rozbíjím předsudky. Mít kapelu byl můj dávný sen. Od 13i let jsem běhal po pokoji s imaginárním mikrofonem v ruce, křepčil rebelující songy a dupal do podlahy. Naštěstí byl můj osud naplněn a já potkal lidi, kteří mi můj sen umožnili žít. Proto do toho dávám vše! Jsem pokorný a vděčný !!!
Ten nápad jsem měl v kedlubně už dlouho. Jenže všechno má svůj čas!!!
Vznik samotný bude detailně popsán v roční bilanci za rok 2020 na našem webu – www.napoika.skinhead.cz
Primárními zakládajícími členy byli KubajZ, Heinrich a já. Později jsem sehnal Radka, který byl nahrazen Tonczkem.

Působili aktivně členové vaší kapely někde i dříve?

T.: Ano, působili, basák Jindra byl členem několika Oi projektů (např. Hovorkovi Chuligáni). Já z větších punkových počinů Defenestrace a Krizový Štáb, no a náš bubenmeistr Venda působí zároveň s Nápoi!kou i v našláplé oi street rock n roll bandě LUPARA. Pro soudruha zpěváka je zkušenost z živým hraním nová, ale vrhnul se do toho po hlavě a nakládá, co mu síly stačí.

V.: Někdo dříve jo 😀 Já teda působím ještě v pardubické formaci LUPARA.

J.: Hovorkovi chuligáni, PrOi!ekt, Delikt, Born Alive Dead, Svarog a konečná stanice, kde ukončím hudební kariéru je vrcholná – NápOi!ka!

S.: Já nikterak. Jsem jen spisovatel, tvůrce samizdatu a recenzent mnoha stovek hudebních nosičů. Na koncertech a festivalech, kam jsem byl mnohdy přizván jako čestný host a zastupitel „tisku“, jsem pak dostával možnost pět refrén či sloku spolu s interprety. Ale jinak nic velkého. Teď si to však kompenzuji ve velkém stylu a jsem za to šťasten!!!
Jak často zkoušíte a co jste v této chvíli schopni nabídnout posluchačům a případným promotérům?

T.: Zkoušíme dle možností, když někoho zrovna nedrží práce nebo rodina, měli jsme i mezery kvůli covidu části osazenstva, ale snažíme se sejít každý týden aspoň jednou, i přes to, že nejsme zrovna sousedé  J.

V.: Promotérům :D. Posluchačům se nechá nabídnout celkem široká škála českých coverů, momentálně je na skladě kolem 7-10 vlastních songů, přesně nevím, kecal bych.

J.: Jak máme žízeň. J Většinou když hrajeme, změní se zkouška v nezřízenou pitku. J

Nabídnout posluchačům za mne máme dobrou náladu a pocit radosti ze života. Kdo se chce bavit, ať poslouchá NápOi!ku!

S.: Snažíme se aspoň 1x týdně. Máme k sobě od nejvzdálenějšího místa okolo 80i km. Vše leze do rodinného života, osobního času a samo sebou i peněz. Zatím to dáváme a za rok existence máme nazkoušeno cca 10 coverů 90´kových Oi! songů a více než 12 vlastních písní žánrově pestrých a velmi osobitých!
Troufám si říci, že hudebně všichni rosteme.
Budeme nahrávat i singl se 4-mi písněmi v digipackovém balení. Na provedení si dáme záležet. Měl by být na léto již k mání za slušnou cenu!
Aktuálně makáme na nových písních. Crossover, Reggae, Oi! – to vše bude předloženo s úctou k fanouškům a posluchačům!!!

Zaregistroval jsem rozsáhlý ´merch´ vaší kapely. Co všechno je u vás k mání?

T.: Merch byl dřív, než vůbec nějaká tvorba, a zase za to může náš Soudruh vedoucí, který neponechal nic náhodě a tlačí to směrem vpřed.. Jsou k dispozici trika, nášivky, snad se chystají placky a mikiny, je už toho tolik, že ani nemám přehled. 

V.: Sadu spodního prádla z kolekce ,,Jindrův jinotaj“ . Když objednáš dvě sady, dostaneš k tomu i moje pracovní ponožky s dírou na patě. Samo sebou že je budu týden nosit v práci :D.

S.: Merch byl fakticky dříve, než plně funkční uskupení, haha. Máme 2 druhy triček – komixové a pracovní. 2 druhy nášivek – s oběma symboly, které hrají v našich životech hlavní role. 2 druhy placek. Otvíráky na lahváče a magnety na lednici právě pro ty vychlazené flašky (pro hardcore NápOi!káře). Samolepky. Jednou bude i vzpomínková fotokniha. Nic není nemožné. Když chceš, všechno dostaneš!
Ve všem se válí hrombác peněz. Dělám to rád a pro naše posluchače. Vrcholem by mělo být ono maxi-CD a v hlavě už si koketuju s myšlenkou inter-nacionálního EP s dvěmi písněmi v angličtině a němčině.

Prosáklo, že plánujete jít do studia. Co by mělo být kýženým výsledkem vašeho snažení?

T.: Cílem našeho snažení, je dokázat sobě i posluchačům, že máme na víc, než na nahrávku z garáže. Mělo by tam být jen pár věcí do začátku, jakési demo…Potřebujeme dodělat nápady, vybrousit do dokonalosti na první placku. Přece jen spolu hrajeme pár měsíců.

V.: No, mělo by to být buď čtyřpísňové CD bo EP. Záleží na situaci.

J.: Klucí někoho oslovili, jsem zvědavý, zda nás s našimi hudebními schopnostmi nevyrazí se slovy: „Radši chlapi chlastejte, tím nemáte, co zkazit.“

Skvělým výsledkem by bylo, kdyby se podařilo zaznamenat naše snažení a nahrát cokoliv, co by vykouzlilo případným posluchačům aspoň trochu úsměvu na tváři. J

S.: Kýženým výsledkem mají být kousky, které vnímáme srdcem, tělem a duší! Nelíbí se mi novodobé vymazlené kapely, které zní jako totální mainstream. Chybí jim ta surovost, syrovost a neotesanost! Vše je přetechnizované, bez chybky! Poskládané z několika pasáží. To se mi nelíbí, i tím malinko pohrdám. Demáče z 90ých let jsou šumivé, pořeboostrované a plné přehmatů, ale přesto nepřekonatelné a nedosažitelné! Takovou kapelu já chci na záznamech mít! Netvrdím, že jsme lopaty.
Jsme muzikanti (aspoň kluci jo), ale já jsem Skinhead, co rád zpívá a vystupuje a paří pro lidi. Nejsem muzikant, co se snaží být Skinhead…Věřím, že CD bude znít geniálně. Ale pokud ne, neposeru se z toho. Ta aura z toho bude cítit i tak! A chci se bavit a žít. Ne se svazovat neurózou a negativními předpojatými počitky… Už i tak to je všechno na malou hypotéku ;-).

Máte nějaký portál, kde by se fans mohli něco dozvědět?

T.:  https://napoika.skinhead.cz , ale nevím zda-li ještě někdo tenhle web spravuje, aktuality a nové skladby s fotkami jsou k nalezení na bandzone.

V.: https://napoika.skinhead.cz, nebo zavolej Jindrovi bo Petrovi 😀

J.: Jsme na „Bandzone“, vždy když bude něco nového „Soudruh“ notifikuje aktuální dění.

S.: www.bandzone/napoi!ka  a  www.napoika.skinhead.cz  a na Facebooku jako NápOi!ka, tuším :-). Kdo chce a může, napište tam. Měly by tam být aktuální informace.

V písni „Plíseň a tma“ je zmíněný i jakýsi „dědek“. O jakou postavu jde? Je fiktivní či skutečná?

T.: Je tak skutečná, že jsem dostal chuť na pivo… Hospodský z nedaleké malé hospůdky od zkušebny, kam chodíme mezi zkouškou nebo pocintat pivo a chálovat pizzu z mrazáku. Někdy už tam ze zkušebny přijdem nadojený, a pak mu tam chčijem na plot, což je v songu i obsaženo.

V.: Dědek? Starej lakota a bručoun. Mraženou pizzu z makra za 30,- Kč prodává za 160,- . Ke všemu na dědině 😀 Nás nenechá ani pustit buchar. V 7 ráno. V neděli 😀 mu ten plot musíme upravit trochu jinak…

J.: Všeobecně s dědkama máme svý trable. Děděk z „Plísně“ je konkrétní osoba z nedaleké hospůdky, která uhasí naši žízeň, při naší snaze dělat rámus. O přestávkách tam chodíme na zaslouženou pauzu pochutnat si na nápoji bohů – českém pivu.

S.: Je skutečná, až to sere! Já jsem pár zkoušek nemohl tu píseň zpívat, protože jsem se lámal v pase smíchy. Děděk je kyselej lotr, co nás verbálně napadl. Další dědek nás sral jako zvukař, další vybírá nájemné a další nám nechce půjčit místo na hraní a říká, že jsme sprejovali nějaké svastiky. Máme s nimi trable. Dědek je mrška proradná! Nepodceňovat!
I pro nás je dodnes záhadou, kdo na ten plot vlastně chcal. Byli jsme na kopr…

Za váš jepičí život už je o vás celkem znáti. Čím myslíte, že je to způsobeno?

T.: Jednoznačně za to může náš soudruh Petr… Má dlouhé prsty na oi scéně., dlouhá léta vydává svůj Zin, dělá rozhovory s kapelama a má mraky kontaktů, v tomhle směru se my jen vezeme J.

V.: Je to způsobeno reklamou, po které se bojím normálně otevřít ledničku, aby na mne nevykoukla z jogurtu. Samo chválím Peťana a Jindru za agresivní reklamu vždy a všude.

S.: Pílí a vůli! A dostatečným pitným režimem – Krakonoš vládne nám!!!
Osobně jsem se do toho pustil s vervou. Nic nenechávám náhodě. Jsem holt asi schopný manažer :-D. A hlavně vidíme, že to lidi baví a my je za to milujeme!
DĚKUJEME VÁM!!!

NápOi!ka – pozitivní přístup k alkoholu je asi skutečný, že? Čím se rádi napájíte?

T.: Myslim, že všichni preferujeme hlavně pivo nejlépe Krakonoš, sommeliéra ani vyznavače tvrdýho mezi námi asi nenajdeš, i když občas jsme laškovali se slivovičkou a to je pak hrozný peklo J.

V.: Pivko, kořalka, Jack, medovina…

J.: „Kdo nepije pivo, není Čech“ toť oblíbený citát k mému favoritu. Poslední dobou je mnoho minipivovarů s velkým množstvím chuťových zážitků. Je to opravdu radost vidět, že se tak daří našemu národnímu nápoji a člověk může ochutnat opravdové skvosty. 

S.: Miluju pivo. Hlavně Krakonoše, můžu i Svijany a Kozla 11°, když už Krákora náhodou dojde. Také občas whiskey nebo pálenku a ochucené rumy – mandle, kávový. Ale alkohol je démon. Dobrý sluha, špatný pán! Někdy jsou ty dlouhé cesty vlakem ze zkoušky plné překvapení a působivých zvratů…Na chlast bacha!!! Kdo to neumí, ať nechlastá…znám jednoho, co má tak pitomé opice, že pak mele houna a je zbytečně výbušnej…to je kontraproduktivní ;-). 

Kdo píše texty a co vás inspiruje?

T.: Kdo jiný, než náčelník by psal texty? Ale hodně je pytlikují spolu s basákem Jindrou, já jim do toho kafrám minimálně; spíš vůbec.

V.: Píše je Petr s Jindrou. Já mám sóla na triangl. Inspirace životem..?

J.: Texty píše sám život, který je sám osobě inspirací. J

S.: Hodně textů přinesl Heinrich ze svého šuplíku. Akorát jsem si je poupravil nebo dopsal. Celkem jsem se začal kamarádit se zapasováváním textů do zkomponované muziky. Tak vznikl třeba 1. Máj a Radikál. Pochopil jsem ten smysl toho všeho. Plíseň a tma a NápOi!ka vznikly kolektivní tvorbou Heinricha a mě. Vlastně vzájemným klením a dopisováním si. A hit byl na světě. Co se týče songu SCHARF a nebo Kopulační Reggae, tak tam jsem si dovolil navrhnout našim kapelním hudebníkům i hlavní linku. Muzika je nádherná! Povznáší duši. Je to ZBRAŇ!

Jaké kapely vás ovlivňují, naplňují, inspirují?

T.: Já jako starej punkáč a analfabet na angličtinu, český punkový klasiky jako SPS, Plexis, NVÚ, Malomocnost, Squad 96 a desítky dalších. Poslední dobou, co hraju v Nápoi!ce, jsem nečekaně začal poslouchat víc Oi! Samozřejmě CZ/SK scénu. Jinak můžu dost ruský kapely.

V.: Těch kapel je hroznej randál. Zmíním však hlavně mé oblíbené Bootstroke, dále třeba Condemned 84, Brutti e ignoranti, F.A.V.L., Prolligans, a tak mohu pokračovat dále. Z našich končin to jsou kupříkladu Pilsner Oi!quell, Fistboi!s, Normals?!, The Riot, a mnoho dalších :).

J.: Kapely jmenovat nemůžu, to by nikdo nepřečetl. J Mám moc rád styly: Vikingarock, Folk Metal, Pagan Metal, nezavrhl jsem ani na Oi!, Punk a Ska, ale první tři jmenované s přibývajícím věkem mě posluchačsky naplňují a dokonale odreagují.

S.: Těžko vybírat z toho kvanta, co mi za těch 25 let fyzicky prošlo rukama. Nejsem stylově vyhraněný. Hojně poslouchám death metal (např. Amon Amarth, Arch Enemy), částečně i black (Marduk či můj objev roku – Panychida). Český punk už moc ne, bo mi přijdou texty často infantilní, jednotvárné a homogenní bez názoru. Výjimkou budiž třeba Spots, HNF, SPS, Konflikt nebo NVÚ. Spíš mám rád cizí streetpunkové bandy alá Oxymoron, The Exploited, The Jinx za všechny. Oi! je jasná volba. Syrová a melodická muzika, to je ono! Nebaví mě crust ani hardcore-punk. HC samotný mám ale rád moc! Pro-Pain, Madball. Thrash metal alá Kreator – wau! Miluju politickou hudbu, co má revoluční poselství. HUDBU S NÁZOREM! Naopak lítám z extrému do extrému a často sjíždím jak grind-core, tak na druhou stranu i (skinhead) reggae (Šeps, Aplheus, Aggressors BC). Hybridem pak budiž v mém přehrávači RATM. A když na to přijde, pustím si i staré dobré české 90kové Oi!. Kapel jsou ale tisíce. Stále je co objevovat a netočit se v kruhu…

Jak byste charakterizovali svůj styl a kam by se vaši jednotliví členové subkulturně zařadili?

T.: Tak styl je asi jasnej, hrajem pro skinheady, může tam být všechno od metalu po ska… Subkulturně všichni kluci jsou zasloužilí oi skinheadi, kromě mě no  J.

V.: Skinhead.

S.: Skinhead snílek. Skinhead idealista. Skinhead dobrá duše (než ho nějaký krypl nasere). Nevím, jak ostatní, ale vím, že Toncek NENÍ skinhead a strašně ho to sere :-D….Ptal se nás, jak na to. Jestli ho musí někdo z nás pasovat a nebo jestli musí někdo starší prohlásit, že Skinhead je, aby jím byl. Je s ním psina :-D.
Já škatule nemám rád. Ať si každý nosí na hlavě a na sobě, co chce, pokud má to podstatné v hlavě a v sobě! Doba, kdy ti (samozvaní „skins“) šulíni diktovali jakou barvu bombra, tkaniček a jaké nášivky a účes máš nosit, je už dávno v trapu! Nikdo nemá právo ti vládnout!!! V tomhle jsem těžkej Anarchista!!!
O stylu popřemýšlím….nikdy jsem nad tím neuvažoval :-D. „Skinhead rock“, ale to už tady bylo…máme tam vlivů promítnutých několik!

Nejde si nevšimnout obliby v tetování a piercingu…Je to vášeň?

T.: U Soudruha a Vendy určitě ano, Jindra a já nejsme ani propíchaný, ani zkérovaný… Ale co není, může ještě být.

V.: Já nic takového přece nemám :D.

J.: Tetování a piercing jdou mimo mne, nikdy jsem se ani o jedno nezajímal.

S.: U mě spíše posedlost :-D. Místa rapidně ubývá, ale každý obrázek má svůj příběh a hluboký smysl. Vše dokupy pak tvoří moji knihu života. Vše, co mě formovalo a ukovávalo, je do krve vpité a v kůži vryté. Na první pohled se mohou motivy zdát nezasvěcenému kontroverzní až nesourodé. Opak je ale pravdou. Vše se vším souvisí, to tvrdím bez nadsázky. Ze všeho si beru, co mi nejvíc sedí. Pravda je jen jedna – mezi tím nic není! Když jsi angažovaně (svým způsobem „ostře“) uvažující a VŽDY myslící jedinec, pak to máš holt těžší než ten, kdo na sebe plácne růži, tribaly nebo motýla, tvl :-D.
Piercing nemám. Leda bych si nechal prostřelit šulína :-D.

Co berete jako největší úspěch kapely za dosavadní činnost?

T.: Určitě účast na street kids po boku Operace Artaban a německých kapel, uspořádání luxusní párty v Krkonoších společně s Luparou, taky že už přestáváme znít jako total lopaty, to nám zatím stačí …

V.: Mimo to, že to dalo vůbec dokupy :D? Přece jenom přístup ke tvoření. Toho si já cením nejvíce.

J.: Že se dokážou sejít 4 borci, každý z jiného těsta, kteří mají chuť si zahrát věci, při kterých se společně dokážeme odreagovat od svejch běžnejch životů.

S.: To, že existujeme a fungujeme. Že se dokážeme sejít, rozkmotřit a zase sejít. 4 tvrdohlaví samorosti. Tvrdé palice! Komplikované osobnosti! To, že mám tvůrčí ruku volnou a kluci mi do toho nekecají. Že to, co dělám, má nějaký ohlas…! Je to daleko větší dřina než psát časák. Ale ta síla momentu, kdy stojíš na prknech, co znamenají svět, a vnímáš tu energii a desítky párů očí tě sledují a čekají…to se nedá nahradit!

Jak se díváte na momentální situaci v ČR / ve světě?

T.: Blbě, ale bohužel není v naší moci s tím cokoliv udělat, buďto to vyšumí, nebo se lidi nakonec naserou a vše bude jinak , ale kdoví.

V.: O tom já si moc nerad povídám. Svůj názor mám, sdílím ho jen s málokým.

J.: Řítíme se do pěkných pekel. Demokracie se stala synonymem pro sprosté slovo. Planeta se drancuje za účelem, vytěžit ze života co nejvíc, plundrovat – nic nezanechat. Mezilidské vztahy na pokraji občanských válek v zemích, kde žijeme, vskutku paráda. J Ale přes to všechno, jsou tu naše děti, budoucnost, kterou je třeba chránit, pečovat o ni a zvelebovat, vychovávat znovu hrdé Čechy…

S.: Je to jakoby neprůhledné, ale svým způsobem jasně čitelné! Od prvopočátku tvrdím, že je to podvodná hra s obyčejnými lidmi! Jsme jen loutkami zvrhlých plánů mocných! Bohatí ještě zbohatnou a zbytek může v klidu pojít! Lidi, otevřete oči! Ty bestie na nás močí!!! Scénář se dopisuje, osud lidstva se naplňuje…a s pohádkou o netopýrech musí pan šišlavý StBák a všichni ti jeho nohsledi někam jinam. Ideálně třeba z oken ven a spláchnout do hajzlu!!! DEFENESTRACE jako ryzí český způsob – už je na čase….nepromarněme ho!!!

Jaké jsou vaše plány, vize či sny do budoucna?

T.: Demo, koncerty, deska, koncerty, turné, druhá deska :D. No, máme toho dost co dělat.

V.: No, plánujem s kapelama projet celej svět a vyprodat O2 arenu.

J.: Já bych rád ještě chvilku hrál a užíval zbytky mládí s lidmi a pro lidi, kteří o to mají zájem, pro lidi bez předsudků, se smyslem pro skutečný život v jeho nejpříjemnějších chvílích.

S.: Snů mám plnou hlavu. Bohužel k jejich naplnění jsou zapotřebí i další lidé, kteří to třeba ne vždycky vnímají stejně. S lidmi se musí neustále pracovat. Míra mé tolerance je snad vysoká, takže snad se zadaří vše, co jsem si předsevzal. Jsem hodně hladový. Když si něco splním, už mi to nestačí a chci jet dál a dál.
Jeden z takových snů (splněný díky mému Mr. Basu) mi visí zarámovaný v pracovně…je z loňského Husince! Zdravím tímto tedy mé časté mentální dvojče – D. L. :-).
Sny se nemají prozrazovat. Pak mají tendenci se neplnit a nehmotnit. Takže pšššt!

Chcete touto cestou někoho pozdravit nebo něco vzkázat?

T.: Jasně, zdravím všechny … Vzkázat snad jen, ať přežijeme tuhle posranou dobu a můžeme se znovu volně nadechnout; vydržte, ono to přijde  J.

V.: Hlavně klid, pamatuj, že nejhorší smrt je z vyděšení!!!

J.: Všichni NápOi!káři, notoři, pivaři, přijďte si s námi zahalekat a připomenout, že tu nejsme nadarmo.

S.: Děkuju Bohu, že mi dal do osudí moji ženu, zdraví, štěstí, touhu po relativní moudrosti, vnitřním klidu, lásce a spravedlnosti a snad i jisté charisma. Snad naplňuji svůj osud, i když mám stále pocit, že nic nestíhám. Zdravím upřímně všechny, kdo toto dočetli až sem, protože právě pro takové tu jsme! Především si cením svých Bratrů – Kališnických Skinheads, kteří si k nám svoji cestu hledají i přes bolavé klouby, nefunkční vazy, pokročilý věk 😀 !!!