PUNKOVÁ VARTA, 15.8.2020, 16:00
NÁPOi!KA, LUPARA + NápOi!ka podruhé…potřetí :-D…

Razil jsem ideu, že po vystoupení na Vespa srazu bychom se měli před dalším vystoupením ve vzdáleném prostředí před velkým počtem víceméně neznámých lidí trošku otrkat. Zároveň jsem si chtěl splnit sen zahrát si v bezprostředně blízkém okolí, kam by zavítala většina blízkých. Nabízelo se pár variant, kde náš hudební (zlo)čin spáchat, ale nakonec osud zařídil to, abychom se sešli na od civilizace relativně vzdáleném místečku, odkud je suprový výhled na kus Jestřebích hor. Že místo pomocí GPS a taxislužby budou hledat i našinci, jsem v té době ještě netušil :-D.
Přípravy ve zkušebně se jevily jako mocná zbraň. Oprostili jsme se od alkoholu, scházeli se i 2x týdně, což je na rádius 70i km, ve kterém bydlíme, celkem slušný triumf vůle a oddanosti. Poslední zkouška proběhla na sety téměř bez chyb, tudíž už zbývalo jen si rozdělit logistické úkoly pro tok piva i komodit. Někdo zařizoval chlazení, někdo pívo, chlast, propagaci, výpomocné síly, přípravu areálu atp., jiný zase aparatury či kelímky, utopence, kýtu, dopravu…Všichni ale dobrou náladu a bodré hosty ;-).
Areál jsem lobbisticky získal jen díky lobbystickému napojení na zastupitele ve vsi a díky Bohu jsem měl možnost se s místem samotným seznámit o pár dní dříve, když jsem si s oním komunálním politikem municipálně prolil hrdlo 10i Krakonoši ve všední den, abych pak druhý den měl zbytkáč v rachotě ještě po obědě :-). Samotného mě zázemí překvapilo. Musel jsem se zaručit, že vše proběhne dle regulí (tj. ve vší počestnosti a hlavně s koncem do 22 hod.). Areál jsem si od pronajímatele šel vypůjčit v onen osudný sobotní den raději v dlouhém rukávu a kalhotách a s mojí krásnou ženou, aby nebylo pochyb o mých kladných oumyslech. Jel jsem na místo se zásobami 2x s totálně po strop naloženým autem. Ve 12:30 jsem byl mírně nedočkav finálně na místě (zlo)činu a začali jsme vše chystat a připravovat (a zdobit). Zanedlouho se rozevlály bojové husitské zástavy a do kraje se rozezněla reprodukovaná muzika, kterou jsem vybral tak, aby neurazila nikoho, tudíž se jednalo o průřez ska, (skinhead) reggae, dubu, heavy metalu, ale hlavně šlo o Oi!, streetpunk a trochu HC. Popík jsem procedil též, ale opravdu jen střídmě :-). Kýťáci dorazili jako první a měli fakt žížu, což se potvrdilo při součtu piv druhý den, kdy na Vaška civělo z lístku neuvěřitelných 23 Krakonošů :-D. Před námi narazili obětinu na rošt, smontovali zařízení, rozbalili dřevo a už se točilo. Práce v areálu bylo jako na kostele, takže se hodila každá ruka a i kluci z Lupary byli donuceni se přičinit, ačkoliv se činili skoro neviditelnými, haha! Nevědí, že práce osvobozuje. Nedávali při dějepisu pozor…
Plánovaní účastníci mě začali znepokojovat SMS-kama, že nedorazí. Takže lidi odpadávali (nemoci, hlídání) a já začínal pomalu šedivět. Z plánovaných a avizovaných 30i lidí bylo najednou 15 a já už přemýšlel, kolik dovolené potřebuji na vypití 100 piv, které by v tom počtu, který mi působil trauma, určitě zbyl. Začátek jsme stanovili na 16:00, aby se vše v klídečku přichystalo, abychom si šoupli zvukovou zkoušku a aby se lidi stihli zmobilizovat a aklimatizovat. Ceník v Kantýně u Jarmulky působil až utopicky anarcho-komunisticky a velmi vřele, protože se mnoho lidí ptalo, zdali jde o fór nebo jestli ty ceny myslíme vážně. Holt jsme socialisti, co naplat ;-). Nejde o zisk. Šlo o to pokrýt náklady, zahrát si pro naše kamarády a případně něco hodit do kapelního fondu, bo šetříme na studio.
Počasí nás prozatím šetřilo, ale od hor se kolem 16:30 přihnala černava, která nám spláchla všechny lavičky a stoly, které jsme pracně natahali z parketu ven. V tom největším lijáku přicházely davy lidu a i přes mokré šňůry visící z nebe jsem byl šťastný. Ani jsem nestíhal kasírovat vstupné a se všemi se vítat, neboť to byl fakt nápor jako na hlavní rockové stars :-D. Posunuli jsme začátek produkce na 17:30, aby skutečně dorazili všichni, neboť nás poctili návštěvou vzácní BRATŘI z Českého Krumlova, Budějic, Prahy (Jarda z Celkové Impotence s madam a Mára Pork-Pie – DĚKUJU za dárečky a celkový nadhled!), Brna (Bob – nejlepší manažer!), HK, Řáholce, Maříkova, Jablonce…Ale i Bratři z Trutnova a blízkého sudetského okolí, kteří mi volali celí nesví, že jdou pěšky a uvízli kdesi mezi poli a nevědí, jak se dostat k nám :-D. Jelikož jsme už napojovali aparát a mělo se za 20 minut začít, tak jsem jim poradil vzít si taxi a hledat kopec s vysílačem, haha. Nakonec to všichni stihli (až na Olinku a Blanku K. a jejího bratra vzhledem k enormní lokální průtrži ;-). Spustili jsme zvukovou zkoušku a to tím nejdelším a nejchórovějším, co prozatím máme, takže NápOi!ka Pod rouškou. Využili jsme toho, že zvuk mohl čekovat kytarista ze spřátelené Lupary a i toho, že jsem si v klidu mohl s mikrákem sejít pod pódium a slyšet vše, co vyloudíme. Takže v přírodním areálu zvuk jako křišťál! Sál se plnil, výčep se pomalu prázdnil a my to spustili! Playlist byl postaven na cca 1.5 hodiny hraní i s kulturními vložkami a proslovy. Dokonce jsme bouchli i naše mluvené Intro. Rozepisovat složení set-listu nemá cenu, neboť byl avizován na webech týden před akcí. Lidičky už se pomalu učí i naše texty, takže mi občas pomáhali klapat :-D. Šou to prý byla perfektní. Je pravda, že jsem do toho dal VŠE. I kluci…Jindra drtil struny tak, že ho chytla parádní křeč. Tonczek serval strunu a Venda házel paličkama do všech stran. Slávu jsme ustáli, set jsme odehráli se ctí. Rohlíky na tváři nám trošku obrátil fakt, že docházelo pivo :-D. Jak zpíváme o chlastu (a pravdě a lásce), tak se za necelé 2 hodiny vypily 2 sudy. Díky Bohu byl Bába od té dobroty a hodil nás do nedaleké hospůdky (kde občas rád a s vervou dělám tržbu) pro další železné zásoby. Naštěstí už v kase bylo i přes podceněné ceny dost na to, abych zamázl další pívo i s mastnými zálohami. Bratr s Láďou (otec našeho bývalého kytaristy) se za pípou otáčeli tak obstojně, že po chvíli docházely i kelímky, haha.
Potvrdilo se mi tak, že být dealerem triček, organizátorem akce, výběrčím vstupného, vítačem všech přátel a ještě účinkujícím je tak nějak trošku nadlidský úkon. Avšak koketující výzva pro dobrého manažera :-D.
LUPARA na scéně a přidávala a co vím, tak jejich styl mimo jiné oslovil i pár metalovějších fans. My jsme euforicky zařádili pod pódiem a Jirku Sováka jsme si vyžádali několikrát :-D. Čas plynul dál, zábava gradovala, hrály nám oblíbené písně z repráku a lidé chodili a chtěli nás na pódiu znovu. S tím jsme opravdu nepočítali, a tak jsme vyrazili dobývat prkna znamenající svět znovu :-). Proběhl i Život je boj (pro nás nová) a Orlíci (až na irelevantní songy snad celá první deska!). Od Orlíků jsme nikdy nezkoušeli nic mimo těch pár osvojených, takže to byla sranda. Lidi chtěli různé přídavky, takže jsme publikum potěšili opět a znovu. I ty 2 anglické vály co máme se setkaly s úspěchem! …Nestíhal jsem se věnovat všem, ale jak jsem prohlásil, tak si MOC vážíme všech, kdo vážili cestu a věnovali nám svůj čas a milou přítomnost!!! MOC TO PRO NÁS ZNAMENÁ!
Přes 50 lidí je nádhera!!! Následovala nějaká pivka, výborná kýta (na mě se nedostalo, tak snad příště ;-). No, a pak to přišlo…Přichází kámoš, že nás chtějí znovu. A k tomu, že by chtěli Opilého námořníka od Malomocnosti prázdnoty. Říkám ok, ale neznám text. Že prý neva, že to odzpívá. Říkám „tedy dobrá“. Užívám si chvíle neúčinkování, ale po písni jsem Tonczkem povolán zpět, že prý beze mě to nemá žádný smysl. Teda on to řekl více rázně, ale já nechci psát neslušně. Dali jsme na přání naše a cizí cizojazyčné vály 1. Máj a Skinhead a set se zvrhl v jamování a odehrání písní, o kterých jsme ani nevěděli, že je umíme. Někdy se improvizovalo více, někdy méně, ale ve výsledku to byla brilantní šou. Traktor od VZ, od Orlíků z 1. desky zase hafo válů. Tento set je někde i nahraný. Apropo, sice nemáme naopak z druhého setu žádné záznamy, ale v ten jsme skoro ještě za světla dali i Ktož sú Boží bojovníci!!! Tato píseň měla být původně na této jedinečné akci s doprovodem harmonikáře, ale ten se nemohl zúčastnit (odjížděli na rodinnou dovču a nepustila ho žena). A klávesy, aby mi to tam někdo podkreslil, jsem s sebou vláčet nechtěl. Takže jsem spoléhal na spontánnost a sílu překvapení. Nakonec mě v tom nenechal Jindra ani Kalíšek ani Venda a podmázl to bicími. Paráda!!! Davídek mě pak chválil, jakého mám pamatováka, že prý nevěděl, kolik má ten chorál pasáží :-D.
Nu, ve 21:59 dozněly poslední tóny a dál už se hrálo spořádaně a reprodukovaně. Spát se šlo kolem 5é hodiny ranní. A v 9 budíček. Bylo nádherně. Ale hlava ani moc netepala…Byl před námi dlouhatánský úklid. 4 hodiny v kuse. A poctivě. Pěkné rajóny. V pondělí jsem měl naštěstí volno, ale při vrácení sudů se to neobešlo bez blbých keců. Příští rok bychom to chtěli provést znovu! Kolik lidí přijde, je ve hvězdách. Získáváme si nové fanoušky, zpětné vazby máme vynikající, takže snad nic nebrání. Snad jen hloupost a tupost „lidí“ všeobecně…

Přesně po měsíci se mi totiž donesla z vesnické hospody zpráva, že si na dětském dnu pořádaném ve stejném areálu všimli křížů a čísel, které jsme tam museli zákonitě zanechat my…celé jsem to pracně musel dementovat. Protože když se přeci někde sejdou skinheadi, tak by to nebylo samo sebou, aby se to nerozebíralo a aby vše vrátili ještě v lepším stavu, než dostali, NE?
Jak by napsal náš basák, FUCK OFF PEOPLE!!! Oi!

Soudruh /// manager 😀

Vespa sraz, Medlešice, 13.6.2020, 18:00
NÁPOi!KA, The Flat caps, Lupara, DJ´s

Dlouho z důvodu onoho covidního šílenství a pomatení nebylo jasné, zdali tato akce s tradicí vůbec proběhne. Po sérii rozvolňování byl termín posunut na 13.6. s tím, že se s počtem účastníků do kvót snad vejdeme. NápOi!ka byla založena 7.12.2019 a díky covido-taškařici jsme se mockrát nesešli. Vlastně jsme měli všehovšudy plnohodnotných zkoušek maximálně tak 5! Vždy po 8i hodinách, ve kterých byl zahrnut i oběd se štědrou zásobou piv různých chutí a ryzosti :-D. Ale jelikož jsem srdcař, tak jsem neváhal a oslovil Peťu H., zdali by se nenašlo místo pro začínající talenty. K nám se přidali ještě spříznění Lupara a boleslavští Jahodovi :-). Udělal se plakátek, neboť „pí-ár“, jak se dnes v manažerských kruzích říká, to chce mít nepodceněné! Jako kapela jsme začali dobře. Vzali jsme to moderně, z opačného spektra. Nejprve bylo logo, trika, samolepky, webové stránky, image kapely, kapelní zástava a až pak někde mezi tím trocha zkoušek a playlist ;-).
Šlo o naši premiéru. Ale co víc…šlo o moje vůbec první exhibicionistické vystoupení v životě!!! Zbytek kapely (až na našeho kmenového bubeníka) jsou ostřílení veteráni a hudební harcovníci! Profíci, talenti…já jsem v tomto nepolíben panic, i když hudbou žiji od svých 9i let (pasivně). Nechci proto nic nechat náhodě, týden před vystoupením mám nucenou pracovní dovolenou. Ale necvičím, netrénuji. Kudy chodím, tudy si memoruji a přeříkávám spletité texty. Po večerech tajně poslouchám kompozice skladeb, abych věděl, kdy přesně vystřelit a klást koncepční důraz. S klukama si voláme, píšeme a uklidňujeme. Nervozita ani nepřichází, což mě překvapuje a činí trošku neklidným. Asi přemíru medituju a cvičím, haha. Rozdýchávám se, abych nepodlehl nedostatku kyslíku ve sklípcích. Běžně trénuji svůj hrdelní growling a pěvecký um na Hard Core a trash a death metalu, ale co čert nechtěl, tak zrovna tento týden mi mysl velí pouštěť si jen sladké Oi!, reggae a dub. Běhat se mi moc nechce, tak si aspoň dávám cca 100 km obden na kole a ujišťuji se, že pro výkon dělám vše. Pozoruji počasí a modlím se, aby to vyšlo!
Den „N“ nadešel. Od rána je pěkně. Nervozita nepřichází. Leštím si boty, ujišťuji rodinu, že dnes se zrodí rock star :-D. A čekám na odvoz. Přijíždí auto, z něhož se vypotácí ovíněný brácha, vedle něhož sedí orosený synoveček. Oba přišli domů nad ránem a nejsou s to řídit. Tak jsem požádán, jestli se na tu událost v tento velký den neodvezu sám. Souhlasím. Za námi jede posádka fandů našeho kytaristy věhlasným mafiánským černým Bávem. Když dorážíme na místo činu, tak tam je jen značně podroušený DJ napájený svým vlastním dovezeným plechovkovým Radegastem, Žingy s ženou a náš bratr motorkář Jirka. Od výčepu se culí ne vlastník Peťa Průšků, ale soused od vedle a já mám 1000 chutí dát si toho Rohozce. Jenže vůle je silnější. Nedám si ani kapku! Zodpovědnost je veliká. Texty musí sedět jako prdel na hrnci nebo bába na lopatě! Sluníčko pálí, pomalu se roztáčí vinyly, nasávám pito jedno za druhým a postupně začínají přicházet rodinky s dětmi, známí, rodinní příslušníci, nejvěrnější fans a z okružní jízdy se vrací i všichni ti Scooter Ranger Skins.
Radek si dává na sluníčku dva kousky a ujišťuje mě, že už jen jedno malé a končí. Sólový kytarista Tonczek sedí s jeho i mým bráškou na sluníčku a valí škopky jeden za druhým, protože byl včera bumbat taky :-o. To bude punk rock se vším všudy, říkám si. Pomalu jdu trapně střízliv do auta pro vybavení a cestou zakopnu o našeho „zaskakujícího“ bubeníčka, jak sedí s punkovýma holkama-kočkama na piknik dece a bumbá whiskey. „Celej Lemmy“, říkám mu! No stress :-). Když se vracím od káry, tak potkávám Žingyho, jak tasí od stanu nějaké revoluční pití alá Kubánský rum. Měl narozeniny před pár dny. Mám ho rád, tudíž nemohu odmítnout a smáčím mlsný jazýček spolu s bráchou a Peťanem H. A dost!!! Takhle to dál nepůjde. Vždyť zhynu a pojdu žízní nebo na úbytě!!! Běžím k výčepu (nebo qýčepu) s příslibem sám sobě, že si polknu jenom jedno. Vždyť je to jen 11ka, ta přeci neublíží. Zapadne do mě jako laskonka a hned je mi malinko lépe. Dalším výzvám a vnitřním démonům už ale odolávám. Na obloze se honí mraky – blíží se začátek velké chvíle. Natahujeme naši zástavu, stihneme se u toho trošku poškádlit a vynervovat a zhruba 50 lidí na nás přihlíží z těsné blízkosti, neboť se utíkali schovat před brutálním slejvákem. Zapojujeme aparáty a vnímám, jak malinko nervózní už konečně jsem! Kluci ladí, Venda staví, já si dávám rétorické growlující cvičení a vyhlašuji přes mikrofón pátrání po basákovi, neboť se stal nezvěstným. U výčepu není a jinde ho hledat nemůžu, protože se chvěji nedočkavostí a nadšením z přihlížejících věrných známých i těch neznámých sympatických obličejů…Jindra přichází. Startujeme – TEĎ !

Spustili jsme cover-song Nápoi!ka od Jabloneckého Protestu s pozměněným názvem a zahráli ho s daleko větší dynamikou, než ve zkušebně. Ačkoliv jde o streetovou dechovku, lidi poznávají originál, dupají si spokojeně nožkami a zpívají. Je to pro ně retro vzpomínka a my jsme 90´ s lajk band. V těch okamžicích jsem v sedmém nebi. Baví nás to a žene vpřed! Vnímám celý vesmír a pozitivní vibrace ;-). Po doznění posledních tónů celý šťastný děkuji za celé naše těleso obecenstvu z celého srdce a věnuji píseň klukům z Vlastenecké Ligy, kteří se sem sjeli z celých Čech. Svojí návštěvou nás poctili kluci z HK, Pardubic, Hronova, Náchoda, Prahy a jeden vášnivý Nápoi!kář a patriot až z Brna. I pan skladatel Jarda Janovec z Celkové Impotence si nás nemohl nechat ujít. Vážíme si vás, moc! Petr F. mi pak po koncertu, který dle jeho slov byl Boží! (děkujeme!) sdělil, že Liga vstává z popela. Další na řadě byla Nápoi!ka „po našom“, jak my říkáme, s podtitulem Pod rouškou. Je to naše skladba a repetující refrén způsobil, že i přes novotu tohoto válu byly části odzpívávány s námi, což nejen mě hladilo na dušičce strašně! Následující nejmenovanou píseň zakomponovanou do odéru oné doby představovat nemusím a posléze následný Perník jsme uvedli jako pardubickou dobrůtku, kterou ale papat nedoporučujeme. Lidičky se dostávali do Orlíkovské mánie, aby se nechali strhnout další patriotickou písní, leč se smutných polistopadovým nádechem – Kudy dál! Následoval aplaus a moje poklona davu. Nešetřil jsem „díky“. Tou dobou začal být už ale přespříliš dotěrný onen zpočátku zmiňovaný DJ „radegast“ :). Nejen, že nám rušil produkci, ale nectil ani kapelní prostor. Kdo mě zná, ten ví, že mám lidi rád a že můj doutnák je přespříliš dlouhý. Začínal jsem vnitřně ale malinko kypět :-). Šlo o hodně! Premiéra! Zapsat se, pobavit lidi, nezklamat. A toto chování onoho člověka bylo i přes skvělou a rodinnou atmosféru k tomu všemu prostě kontra. No prostě, když to shrnu;-) : když neumíš chlastat, tak to nedělej!!! Další na řadě byla švédská „lidová“ s příznačným názvem SkinHead! Jde o velice populární píseň kontroverzního zrna, což je akorát pro nás. Zahráno a odzpíváno snad výborně, ale subjektivní pocit dokonalosti mi umocnil ještě fakt, že mi už praskly nervy a vinylového Radegasta jsem chytl za flígr (leč určitě nerad 🙂 a z „pódia“ ho vyhodil. A rázom byl blažený klid a ráj na zemeguli ;-). To nejlepší ale mělo teprve přijít…Píseň o zařízení, ve kterém bychom rádi trávili co nejvíce svého volného času právě přicházela. Hospoda, kde není žádná voda a jenom pívo maj! K hospodám patří neodmyslitelně i Pívo, což byla další z našich veselých vlastních skladeb, v níž jsem malinko poupravil textík. Na můj vkus jsme ji odehráli až moc rychle, takže se zbytečně ztratila pointa a pasáž se ska riffy vypadla úplně, načež jsem publikum požádal o prominutí s příslibem, že to ska dáme příště. Lidičky se jen smáli a odměnili nás potleskem a burácením. Pívo je tekutý chléb, ale občas to chce i něco ječmenového a žitného snísti, takže jsme odpálili druhou „cizojazyčnou“ bombu s názvem Chleba od Zóny A, kterou jsem uvedl jako „pro všechny áčkaře“ :-). Měli jsme připravenou i cenzurovanou verzi kvůli dětem, ale po ujištění, že stejně nic vnímat nebudou, jsme se do toho opřeli. Zónu lidé, co mají srdce, milují, takže se zavlnilo i něžné pohlaví a nejedna dáma si to s námi dala také ;-). V songu jsem propracoval i hard-rockový projev u druhé sloky o kokotovi a dle reakcí se to líbilo nejen kytaristovi Radkovi a klukům z kapely. I na našem kmenovém bongistovi Kubajzovi bylo znát, že je hrd a pyšen na celé naše těleso ;-). To nejlepší z hroznů teď přicházelo – Jozef! Ruce zdvižené vzhůru, dávali si to nejen Ligaři. Bába to nevydržel, strhl triko, vrhl se před nás, odhodil přísedící děcka i s židličkami a začal pogovat, co mu kolena stačila :-D. Ačkoliv náš kamarád Jozífek nedorazil, tento song od věhlasné pražské formace a mého letitého kamaráda – skvělého muzikanta Honzy – jsme si všichni užili! Poslední převzatou bavící perlou byla Jednota. V té jsme upravili poslední sloku, protože jsme se s původní verzí nemohli ztotožnit. To ale nepostřehl Peťa H. a opustil pódium s tím, že jsme se zbláznili. Po koncertu jsem mu to naštěstí mohl vysvětlit :-D. Ligou jsme začali, Ligou jsme i ukončili náš převzatý set. Věnovali jsme ji klukům, kteří v Jednotě bojovali a stále na pozicích setrvávají. Načež Bába začal komentovat ve stylu „Ježišmarjá, on se k tomu blázen ještě takhle veřejně přizná…“ :-). Byl to nezapomenutelný pocit! Pak už přicházela naše prozatím nejtvrdší pecka E-xkrementisti…teda E-xtremisti! To je taková tvrdá skladba nabádající k defenestraci ;-). Další bylo pro všechny, co milují vstávání – Ráno. Nešlo o baladický cover od Iného Kafete, jak by si někdo mohl myslet, když se na nás podívá :-D. Praporem jsme celý koncert chtěli ukončit. Tato hluboká vlastenecká píseň nejen o Svatoplukových prutech dojala i ty poslední tvrďáky. A to byl konec…jenže…lidi chtěli dál a víc a houšť. Venda už odcházel s bicími za ohradu, ale povolal jsem ho zpět. Takže jsme si vrzli ještě NápOi!ku Pod rouškou, ale jelikož frontmanovi již stouply endorfiny a sláva do hlavy, tak jsme to podělali, jak jen jsme mohli. S úsměvy a potleskem jsme s pocitem zadostiučinění odpojili aparát a odešli. Spokojení, snad i hrdí. Hluboce jsem se poklonil VÁM VŠEM!!! DĚKUJEME – BYLI JSTE ÚŽASNÍ!!!

Dále pokračovali The Flat Caps, kterým malinko vystoupení rušil fakt, že stále vydatně chčilo! Svým nevtíravým syrovým boleslavským punk rockem ale lidi bavili a bubenice paní Jahodová nalákala i více lidí, než by se mohlo na první pohled zdát :-D. Pěkná paní a přesná bubenice se snad integrovaným metronomem :-). Ani nevím, jak dlouho hráli. Snad jsme jim svým hodinovým setem ale neukrojili moc časoprostoru. Lidi to bavilo a to je hlavní.

Po nich už náš refrešovaný bubeník se svojí kapelou Lupara. Jde o vynikající prvotřídní muzikanty s horami nápadů! Street-oi!-rock ´n´ roll. Pár písní mám moc rád. Zbytek z avizovaných na playlistu neznám. Venda jakožto pějící bubenda nebyl moc slyšet. Stále prší a lidi se motají kolem činelů. Pan organizátor několikrát omylem při svém tanečku shodí činely za mnoho tisíc korun, tak obětavě pobíhám kolem a vždy vše dávám do parády a původního stavu. Vendu ladím v našem výstupu mé zpěvácké bedny, dávám ho výš, ale spokojený není. Je vynervován a zapojuje si svou bednu, takže jednotlivé nástroje začínají vynikat více. A to je šrumec! Basa válí, kytara kvílí, bubny duní! Bohužel ale opět nastupuje náš DJ Radegast :-D, který padá do bicích plnou vahou. Venda startuje, doutnák dohořel. DJ schytává rotujícími paličkami do lýtek, Venda vstává a běží ho zabít. Zachycen naším basákem je tak zachráněn od ublížení na zdraví s pokusem o zabití…Jindra to udělal pro nás všechny z kapely – nemohli bychom bez Vény vystupovat :-D. Nu…nezdá se nám to ale fér, aby jeden týpek přerušil zábavu všem. A tak na povrch vyplouvá stará roční křivda, která žene v touze po nevykonané spravedlnosti a zadostiučiněním kamaráda Zebru vpřed. A jde a Radegastovi dá jednu mlaskavou spencrovku, jak já říkám :-D. DJ kouká, neví, co se děje, neví, čí je, či která bije…Ale zabralo to. Od té doby pouštěl desky s parádní muzikou. Ať je jaký je, ale vinyly pouští výborný, to zase jo!!! 😀
Proběhli Orlíci z Punk n ´Oi! rebelie, Booze and Glory, Symarip, Slobodná Európa…paříme na parketě, probíráme koncert, běhám od auta k lidem, bo chuť vlastnit naše trika je ohromná – DĚKUJEME!!!
Sbíráme samé kladné ohlasy, pijeme s lidičkama píváky (no, i panáček proběhl) a žijeme!
Domlouváme koncerty, neboť si nás všiml lovec talentů Bob…je ve vzduchu brněnský Open Air Oi! Punk festival a také Drážďany s Lammkotze a Scharmützel.

Málem mi dali domácí tolik důvěry, že mi Tamara chtěla svěřit klíčky od výčepu, abych mohl lidi ráno občerstvit. Musel jsem ale odmítnout, protože stále lilo, a tak jsem po přehodnocení všech kladů a záporných náporů hodil stan jako houbu do kufru a nechal se synovečkem odvézt domů…tam jsem byl nějak kolem půl páté za svítání.

VÝBORNÁ AKCE!!!!
DĚKUJEME A PŘIJĎTE NÁS PODPOŘIT OPĚT A ZNOVU!

Oi! Oi!
Soudruh /// NápOi!ka